© 2019 by Nataliya Yashchuk. All rights reserved.

+420 608 889 297

info@nataliyaphoto.com

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube
  • Vimeo

Budoucí Magistrála ve Varanasi

Představte si ulicí. Běžnou rušnou ulici, kterou denně projede obrovské množství aut, protože ta ulice vede z letiště do významného velkoměsta. Představte si co největší množství aut, autobusů, tuk-tuků, motorek, pestrých náklaďáků co jste kdy najednou viděli… Tuk-tuků? Ano, protože po vás chci, abyste si představili indickou ulici a indickou dopravu. Ta “moje” ulice totiž vede z letiště do posvátného města Varanasi. Vím, že přibližně si to můžete představit v případě, že jste zažili asijskou dopravu nebo máte skvělou představivost a umíte přehánět. Teď přitvrdíme a představte si ještě uprostřed tohoto pestrého mumraje velkou stavbu nebo spíše staveniště. 

Přesně toto jsme zažili ve Varanasi, když jsme se tam vylodili se skupinou fotografů pod vedením Sergeze Maximishina v listopadu roku 2016. Já jsem nakonec strávila v této ulici ještě pár dní navíc, kdy jsem se snažila pochopit, jak takový život se staveništěm před domem může asi vypadat. 

 

Nová magistrála měla odlehčit věčně zatížené dopravě a měla stát na vysokých sloupech (12-15 metrů?). Jakýsi nižší, ale o dost delší Nuselák. Přesně to mi to připomnělo. Ta magistrála musela mít naprosto identickou trasu jako stávající cesta, i když ulice nebyla dost široká na podobnou stavbu a ještě víc to přitížilo celé dopravě na dlouhé měsíce. Proč se to nesmělo odchýlit a magistrála nemohla vést kolem? Na to se nikdo neptal. Přišlo to tak zeshora a to stačí. Dokonce se v ulici říkalo, že to vymyslel a má to pod kontrolou sám premiér. To že ta ulice nebyla dost široká, to se obešlo – a to dost originálním způsobem. Ulice se rozšíříla na úkor fasád a prvních pokojů domů z obou stran. Přesně tak, lidi z domů na obou stranách rozebírali fasády a vybrané cihly přišly vhod při dostavování “chybějících” pokojů vzadu. 

 

Takže máme ulici, kde neustále jezdí velké množství aut, k tomu stavba mostu a navíc přestavby ve všech okolních domech. Už po třech dnech jsem měla tak silný kašel z drobného prachu, že jsem nemohla spát. Nosit šálu a přikrýt pusu, abych ten prach, který se vám dostane úplně všude, alespoň minimálně filtrovala, nebylo možné. Lidi musí vidět, kdo je foti a kdo na ně mluví, aby měli aspoň základní důvěru. Zkusila jsem to se šátkem 5 minut a viděla jsem, jak divně na mně reaguji a rozhodla se, že to nestojí za to. To jsem nevěděla, že s kašlem budu pak bojovat dalšího tři čtvrtě roku. Nedokážu si ani představit, jaký dopad to muselo mít na místní.

 

Samotné pilíře, na kterých jednou měla stát magistrála, byly hodně hand-made. Je pravda, že pro mne to bylo první (a zatím poslední) focení na podobném místě a s žádným odbornikem jsem to nekonzultovala. Takže nevím, jak moc se postup ve Varanasi odlišuje třeba od Prahy. Každopádně já jsem byla fascinovaná z toho, jak každá etapa je skoro celá “ruční práce”. Třeba kovové konstrukce, které byly základem pilířů, se ručně pletly na místě, dlouhé a těžké tyče se ručně tahaly do výšky obyčejným prohnutým žebříkem nebo jen tak posílaly z ruky do ruky dělníkům v různých patrech. Samotné těžké tyče tahaly najaté ženy na svých hlavách a jediná helma, kterou jsem na místě zahlédla, byla na jednom dostavěném sloupu, kam už nikdo nikdy nepoleze. Taky jsem viděla, jak jednou někomu vyklouzl mobil, ale naštěstí nespadl nikomu na hlavu, podruhé už padal nějaký kluk... Lezl nahoru, nějak se zakoukal do toho, co se dělo pod ním (myslím, že důvodem rozruchu jsem byla já) a uklouzl. Po pár metrech se naštěstí dokázal chytit nějakého železného prutu a potom vesele vyšplhal zpět dokončit svoji práci.

 

Kromě veškeré exotiky kolem stavby nejvíc vzpomínám na lidi. Jako všude jinde ve Varanasi byli na mne moc milí, ochotní, chtěli se podělit o vše, co měli, protože jak mi vysvětlil místní ředitel školy “Host do domu, Bůh do domu”. Netuším, jak dlouho nakonec ještě trvala stavba a jestli se vůbec dokončila. Ráda bych tam znovu někdy jela, abych se podívala, jak si ulice vede po několika letech. 

Více fotografii v mini-galeriích (použijte šípky pro jejích zobrazení)

Ruch v ulici

Sousedi

Recyklace

Místní škola

Stavba