cz| Moje první remote práce aneb jak jsem nahrávala fotky na pláži do 3 do rána


Nemám ráda nespolehlivé lidi, se kterými se na něčem domluvíte a potom se xkrát připomínáte, píšete, ptáte se. Jednoduše protože neplní to, co slíbili. Ano, občas musíme něco posunout, přeplánovat a změnit. Život je život a nejde vše předem odhadnout. Takže když už řeknu, že něco dodám prvního, tak by to mělo být prvního. Právě protože nemám ráda nespolehlivé lidi, tak i já se snažím řídit terminy. Klidně si dám pár dní jako zálohu, ale když něco slíbím, tak dělám vše, co je v mých silách, abych dodržela slovo. Kvůli čemuž někdy nespím noc nebo dvě před dodáním. Stejně jako ve škole před zkouškami. 😂

Minulý týden jsem byla na skvělé konferenci mDevCamp a domluvily jsme se s produkční Mirkou, že fotografie pošlu v úterý (o tom, jak se fotí konference, ještě určitě napíšu). V pátek hned po konferenci jsem jela na pár dní k moři. Byl to nečekaný výlet, se kterým jsem tak nějak nepočítala předem. Takže notebook a fotky s sebou a mohla jsem se těšit na moji první remotní práci na pláži (ve skutečnosti na terase v hotelu, protože na sluníčku na monitoru nic není vidět). Ono je super, že práce na sebe je o svobodě. Takže je jedno, jestli upravuji fotografie v Praze nebo v Rimini, doma nebo na pláži. Ale je to také o zodpovědnosti.

Právě na úterý byl naplánovaný přesun z Rimini do Bibione a výlet do Benátek. Den super, spousta zážitků, pár hezkých fotek. Ale... termín je termín. Produkční jsem napsala, že jsem ten den na cestách, ale fotografie jsou hotové a večer až se dostanu na internet, tak je nahraji do galerie, nejspíš až pozdě večer. Každopádně ráno až se vzbudí, tak si fotografie bude moci prohlédnout a stáhnout.

Do Bibione jsme přijeli kolem 21 hodin. "Není problém!" jsem si říkala. Ještě hoďku nebo dvě vydržím vzhůru, než se nahrají fotky... Jenže pak přišlo překvápko: slíbený internet v apartmá nebyl; lidi, kteří přísahali, že instrukce k připojení najdu v pokoji, už nebrali telefon. A tak začala má pouť po pláži Bibione s cílem najít internet. Byla jsem překvapená, jak v tak velkém, turistickém městě nemysleli na wi-fi. Jsem zhýčkaná dnešní dobou a zvyklá, že internet najdu všude, skoro v každé kavárně nebo restauraci ve větším městě v Česku. V Bibione tomu tak není! Šla jsem a cestou na mobilu kontrolovala, kdy se objeví nějaká zmínka o wi-fi. Připadala jsem si jako ti lidé, co za starých dob hledali vodu nebo nějaké energetické potoky s větvičkami v ruce. Takže jsem s tím mobilem mávala doleva doprava a pro jistotu i nahoru a dolů. Po půl hodině jsem našla malou, útulnou restauraci, která byla přímo na pláži (nádhera) a hlavně (hurá! hurá!) měla wi-fi. Bylo už kolem jedenácté hodiny večer.

Objednala jsem si kávu, sedla ke stolku a začala nahrávat fotky do galerie. Jenže, ukázalo se, že ten internet je tak pomalý, že s ním maximálně můžu ​z​kontrolovat Facebook, ale není tak dobrý, abych nahrávala někam přes 200 fotografií, kde každá má velikost asi 10 Mb. Střídala jsem wi-fi v restauraci s městskou plážovou sítí, ale nemělo to smysl. (Děkuji Bohu a všem, kdo za to můžou, že už nemáme roaming.) Když uteklo 30 minut a nahrála jsem jen 5 fotek, zapnula jsem vlastní hotspot a začala nahrávat fotografie pomoci internetu ve svém mobilu. Za nějakých 40 minut bylo více než 150 fotografií nahráno v online galerii a já jsem sežrala 75% dat ve svém mobilu. (Asi pět dní po obnovení tarifu... už zase! 😁 ) Restaurace už zavírala, a tak mi nezbylo nic jiného než se vrátit na pláž, najít místo, kde aspoň trochu fungoval městský internet, položit se na zídku a čekat, čekat a čekat, až se nahraji zbývající fotografie. To trvalo šíleně dlouho. Jediné, co mě těšilo, bylo to, že až se Mirka ráno v Praze vzbudí, tak hned bude moci otevřít galerii a podívat se na moji dokumentaci z konference. Přesně jak jsem slíbila.

No, skončila jsem ve 3 ráno.

Druhý den, cestou do Prahy jsem se snažila šetřit internet v mobilu, ale čekala jsem, co mi napíše Mirka. Líbily se jí fotografie? Mělo to smysl sedět na betonu do rána? ANO! Jakmile přišel feedback, tak jsem dostala tu nejlepší odměnu za noční vysedávání a příště nebudu váhat znovu udělat vše, co musím. ✌

Naty

P.S. A zde je Mirčin skvělý a hlavně upřímný feedback. Děkuji, Mirko!

"Ahoj Naty!

Díky moc za fotky. Jsem za těch deset let v produkci už zvyklá na určitý standard a jsem hodně nervózní z toho, když výstup není dle očekávání, protože fotky jsou pro mě základním prezentačním vizuálem celé akce.

Jsem na fotky hodně kritická a už mi jich rukama prošlo fakt hodně.

Slíbily jsme si upřímný feedback, takže ho píšu, byť bych ho raději sdělila osobně, aby si do něj někdo nepřidal nesprávný tón.

Tak tedy: Nikdy jsem nic podobného neviděla. Jsou to fotky, kompozice, úhly, netradiční úprava, na kterou zvyklá nejsem. A ne vždy ráda zkouším nové věci. Ale, fakt se mi to moc líbí!!!! Některé fotky jsou na můj vkus až moc tmavé, ale to je jediné, co bych tomu vytkla, kdybych chtěla hodně rýpat. Upřímně si myslím, že je to velmi osvěžující a netradiční styl. Nemusí sedět všem, ale mně se fakt líbí paradoxně proto, že je fakt jiný. Je vidět, že o fotce přemýšlíš a že do ní dokážeš zachytit přesně to, co jsem chtěla. Práce s kompozicí je hodně netradiční, osbně se mi líbí fotky hodně barevné a kontrastní, takže ses mi trefila do vkusu.

Jsem moc ráda, že o Tobě vím a nebudu se Tě bát oslovit na další spolupráci.

I po lidské stránce jsi byla milou extrovertní vzpruhou s příjemnou energií a ta je na eventu hodně potřeba.

Děkuji Ti moc za Tvou práci a níže posílám fakturační údaje. ...

Je možné, že mě ještě o nějaký postřeh doplní Michal. Fotek je dost, tak se případně nezlob, jestli to trochu promažeme, abychom nesdíleli lidem 1000 fotek, které nikdo nemá šanci proklikat do konce :-)

Měj se krásně a moc děkujeme za skvělou práci. Jardu už jsem za doporučení pochválila též :-)

Ahoj Mirka"

#remoteprace #zivotfotografa

+420 608 889 297

info@nataliyaphoto.com

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube
  • Vimeo

© 2020 by Nataliya Yashchuk. All rights reserved.