cz| Rok na volné noze


Po čtyřech letech, co jsem dělila své srdce mezi dvě lásky, jsem ho dala dohromady. Před rokem jsem odešla z TopMonks a začala se věnovat focení na plný úvazek. Poprvé po 14 letech jsem neměla představu o tom, co bude dál, žádné “zaměstnanecké a finanční jistoty, bonusy a benefity”. Tomuto rozhodnutí předcházelo více událostí, ale i tak to bylo nečekáné. Den, kdy jsem se rozhodla a řekla Filovi, že končím, byl pouze o pocitech a emocích... že když ne teď, tak pravděpodobně nikdy. Dokonce jsem ten den měla na účtu 800 korun českých a doufala, že náhrada za mne se nenajde jen tak do týdne a budu mít pár měsíců na to, abych něco ušetřila.

Fil mě varoval, abych tu svoji “foto-budoucnost” neviděla moc růžově, ale bylo to zbytečné. Věděla jsem, co mně čeká a nikdy jsem nenosila růžové brýle. Uvědomovala jsem si veškerá rizika a nevýhody a po čtyřech letech jsem neměla moc iluzí ohledně profese fotografa. Nikdy jsem neměla ambice pracovat sama na sebe a ani jsem to moc nechtěla. Ta samota, nejistota, editační rutina... přesto jsem věděla, že jinak to nejde. Focení je pro mne více než práce a bez něj si nedokážu představit sebe samotnou.

Během posledního roku nejčastější otázkou bylo, zda nelituji svého rozhodnutí a toho, že jsem začala “jen” fotit. Automaticky jsem odpovídala “Samozřejmě, že ne. Je to super.” Až do teď jsem nad tím ale nepřemýšlela. Nemyslela jsem na to, jestli to náhodou nebyla chyba. To nebylo třeba. Ten krok jsem musela jednou udělat, a díky TopMonks, RedButtonu, a lidem, co ve mne vždy věřili, těm, co se ke mne vraceli, jsem si nepřipouštěla, že by to nemuselo dopadnout. Jedinou otázku, kterou jsem si před začátkem položila, byla “Co při nejhorším se může stát?" Nebudu mít peníze na jídlo? Už si nenajdu práci? Právě že ne. V Praze se práce, brigáda, nějaký ten přivýdělek najde vždy. Mám rodinu, která je nejvíc skvěla, která mně podpořila i tam, kde jsem si nevěřila ani já sama. Takže proč ne?

Ano, nebyl to lehký rok. Pustila jsem se do toho v době, kdy pro dost fotografů pomalu končí foto-sezóna, kdy už se projekty pomalu ukončují a ne teprve rozjíždí. Začátkem roku 2018 jsem zažila své měsíce, kdy skoro nebylo žádné placené focení. Bylo to děsivé. Veškeré úspory, co jsem nakonec dokázala naspořit, jsem dala do školení v Barceloně. K tomu nové bydlení a rekonstrukce. I přesto mě ani nenapadlo, že stát se fotografem na plný úvazek bylo chybou. Soustředila jsem se na osobní projekty a vzdělání.

To nejlepší, co přineslo 1. září 2017, bylo soustředění. Nikdy jsem nepotřebovala více času. Ale možnost přestat se rozptylovat vynahradila vše. Nedokážu to popsat, ale najednou v hlavě bylo jasno. Přišel klid a plno energie.

Netuším, co mně čeká dál. Ale už jen to, co jsem měla možnost naučit se, koho poznat a jakých událostí být součástí… to vše stálo za to. Už teď vím, že to je obrovské dobrodružství, které, ač to zní jako klišé, není o cíli, ale o cestě.

Naty


+420 608 889 297

info@nataliyaphoto.com

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube
  • Vimeo

© 2020 by Nataliya Yashchuk. All rights reserved.